Když jsem si v rámci svého předsevzetí práce pro obec vzal za své, že se dle svého nejlepšího svědomí a technických znalostí zasadím o zlepšení technického stavu budov patřících městské části, na první pohled mi bylo jasné, že to nebude věc jednoduchá, ale že to bude setkání s takovou spoustou nedostatků a technických hrůz, to jsem si vskutku představit nedovedl. Pokud si dám dohromady, kolik se za některé akce utratilo peněz, a to jak na realizaci, tak na projekty a dozory, je mi z toho skutečně smutno.
Zejména voda se nám do objektů tlačí zdola shora. Začal jsem s řešením zatékání střechou do bytového domu na Ďáblické, zatékáním do tehdy ještě solária v areálu U Holců, mokrými stěnami v hasičárně (dodnes nevyřešeno), pokračoval vlhkostí vzedmutým rok starým PVC v modrém pavilonu školky, mokrými stěnami v přízemí staré budovy základní školy, zatékáním střechou a světlíky atria teprve dvanáct let staré přístavby základní školy, zatékáním střešními okny v podkroví obecního domu, v současnosti se připravuje řešení protékání sedm let staré střechy na kuchyni mateřské školy. Vždy je třeba seznámit se se stavem a skutečným provedením souvisejících konstrukcí a hledat příčinu vzniku poruch. Téměř každá akce by vydala na samostatný článek, ale nyní bych si dovolil přiblížit vám více boj s vodou a vlhkostí v naší základní škole, který sice stále není u konce, ale podařilo se dosáhnout zásadních dílčích úspěchů.
Pro návrh provedení nutných prací na snížení vlhkosti ve staré budově základní školy byl nejprve nutný podrobný průzkum sítí. Kdo si myslí, že se dá u dvanáct let staré akce dohledat výkresová dokumentace skutečného provedení kanalizace, hluboce se mýlí. Kamerová zkouška ukázala jisté netěsnosti v hlavní kanalizační přípojce a pouhý pohled do kanalizační šachty provedené bez dna se zaústěným dešťovým svodem dával tušit, že voda nám pod školu teče, kde nemá. Lehký šok jsem zažil v okamžiku, kdy jsem spatřil skutečné provedení kanalizační přípojky. Pokud by takto měli provedené napojení kanalizace všichni v Ďáblicích, patrně by půlka Ďáblic vymřela na choleru.
K celkovému snížení vlhkosti v okolí školy přispělo nové odvedení srážkových vod ze severního průčelí staré budovy školy k uliční vpusti. V minulých letech byly před severním průčelím provedeny dvě rádoby vsakovací jámy, bez projektu, bez vsakovací zkoušky. Ve zde přítomných spraších lze velmi pochybovat o funkčnosti vsakovacích jam (jak navíc ukázaly výkopy zaplněné i stavební sutí), i na fasádě školy bylo patrné, že vlhkost zůstává v těsném okolí budovy. Zároveň se kdosi pokusil o jakési odvětrání podzákladí, vše je však zakončeno lištou, která vody zároveň i nemálo přivede.
Protože bylo zastaveno zvyšování vnější vlhkosti v těsném okolí školy, byly ve východní části přízemí provedeny nové sanační omítky a nově vymalováno. Zároveň v současnosti řešíme stejný problém v západní polovině přízemí budovy a hledáme možný a velmi pravděpodobný další zdroj nezvyklé vlhkosti v této oblasti.
Samostatnou kapitolou je ukončená generální rekonstrukce dvanáct let staré ploché střechy nad atriem základní školy. Tato střecha vykazovala takové vady a nedostatky, že pokud jsme chtěli zamezit dalšímu zatékání a problémy s kondenzacemi ve střešním plášti, bylo nezbytné vytvořit nový tepelněizolační a hydroizolační plášť. Odstraněno bylo původní, na údržbu velmi nepříjemné a vzhledem ke světovým stranám a způsobu osetí a osázení skomírající ozelenění. Bylo nahrazeno vrstvou praného kačírku. Již při prvních odstraněných částech původních vrstev bylo patrné, že celá střecha je plná vody, a to i pod hydroizolací. Detaily byly velmi špatně provedeny, použit byl i velmi nekvalitní materiál.
Po dvanácti letech dáváme tedy 1 500 000 za novou střechu (původně odhadovaná cena 2 500 000). Aby toho nebylo málo, ještě se ukázalo, že střešními světlíky zatéká přímo na chodbu v přízemí. Budeme tedy ještě přetěsňovat a opravovat světlíky, doplňovat jejich nefunkční elektropohony. Jako bonbónek navrch bylo třeba ještě opravit odpad od jedné vpusti, který tekl do interiéru. Při té příležitosti jsme toto vedení, které při deštích dělalo zurčivé akustické pozadí konajícím se akcím, nově opláštili obkladem s akustickou izolací.
Jako důkaz těsnosti hydroizolací byla (shodou okolností v čase posledního veřejného zasedání zastupitelstva, kdy jsme měli nad hlavou něco kolem 20 cm vody) provedena zátopová zkouška. Přes to, že zkouška proběhla úspěšně, stále v současné době hledáme záhadný zdroj vody objevující se po dlouhodobějších deštích na stropě sálu. Stejně budeme hledat i zdroj vlhkosti v západním křídle v přízemí staré budovy. O výsledcích této detektivní činnosti vás budu někdy příště zase informovat.
Tomáš Dvořák (ĎZ 11/2012)